Na hraně zapomnění

Autor: J. A. Redmerski 
Český název: Na hraně zapomnění
Originální název: The Edge of Never
Knižní série: Na hraně zapomnění (1. díl)        
Žánr: román, YA (Young Adullt)
Nakladatelství: YOLI (CZ), Createspace  (EN) 

Anotace:
Camryn Bennettovou zkouší osud jako nikoho druhého. Rodina se jí rozpadla, když se otec matkou rozvedli a bratra zavřeli do vězení. Její přítel tragicky zahynul při autonehodě a nejlepší kamarádka Camryn zrovna obvinila, že jí chce přebrat kluka. Pak už stačí jediný den práce v obchodě s oblečením, aby se definitivně rozhodla – tohle není život, který by chtěla žít. 

Camryn tedy hodí všechno za hlavu a vydává se na cestu napříč Amerikou. V autobuse se seznamuje se sympatickým, i když trochu tajemným Andrewem Parrishem, který má vlastní důvody, aby dal svému předchozímu životu vale. Oba mladí lidé si rychle padnou do noty a dohodnou se, že budou cestovat spolu – ale jen cestovat. Byť se oba dva tvrdohlavě brání vzájemným sympatiím, dodržet slib, který si dali, se ukazuje stále jako těžší a těžší…. 


Hodnocení knihy:                            Hodnocení obálky:
„Hele, bacha,“ zvedla jsem varovně ukazováček,
 „jestli si – myslíš, že si tady začnu vylejvat srdce podle klasickýho filmovýho klišé, tak seš na omylu.“

Dva cizinci, jeden autobus a cesta napříč Amerikou. Měla to být náhoda nebo osud? Camryn Bennettová se na svojí "cestě nikam" seznámí s pohledným mladíkem, Andrewem Parrishem, který právě jede navštívit svého umírajícího otce. Ta jedna společná cesta autobusem změní všechno. Jejich pohled na život, na přátelství, ale hlavně na lásku. Camryn i Andrew touží uniknout na chvíli před realitou a podnikají další cestu. Tentokrát jen oni dva. Oba se ale dlouho nedokážou rozhodnout, co vlastně od toho druhého chtějí. Rozhodnou se dříve, než bude pozdě a jejich cesty se definitivně rozejdou? 

Mám chuť se milovat.
Trpělivě čekal, pořád s tím úsměvem na rtech.
„Připraveni na lásku,“ vypravila jsem ze sebe konečně.

„Jsme?“
„Co?“
Jeho úsměv se prohloubil. „Nic,“ odpověděl a odvrátil se.
Zrudla jsem. Nevěděla jsem proč. Nechtěla jsem to vědět.

Camryn Bennettová už má po krk svého starého života. Sbalí si jen to nejnutnější, naskočí na první autobus a rozjede se do neznáma. Po smrti svého přítele Iana o lásce nechce ani slyšet. Rozhodně se nehodlá zamilovat do nikoho jménem Andrew Parrish. 

Andrew Parrish netuší, jak se smířit se smrtí otce. V autobuse se náhodou seznámí s hezkou blondýnkou Camryn, kterou nedokáže dostat ze své hlavy. Stejně jako ona, se Andrew rád toulá do neznáma a ještě radši hraje na kytaru a zpívá. Jeho idolem je řecký bůh a pěvec, Orfeus. Bude Camryn nakonec jeho Euridykou? 

 

„Promiň, Cam, ale na náhodu je to moc 
silný kafe. 
Vy dva jste se prostě měli potkat. 

Je to jako nějaká zatracená fantastická love story, 
kterou 
by si člověk nevymyslel, nepřijde ti?“


Na hraně zapomnění není žádná sladká romantika. Hlavní hrdinka knihy, Camryn, se nehodlá na nikoho vázat a radši kolem sebe staví obranné hradby. Andrew se zase nechce zamilovat. Ona utíká před životem, on před smrtí. Vzájemnou přitažlivost, ale popřít nedokážou. Oba se proto schovávají před svými city a hrají si na to, že jsou jen přátelé. Přátelé bez závazků, přátelé se závazky, přátele s pravidly? Nikdo se v tom nevyzná. Knížka ale rozhodně není jen klasické romantické klišé. Je to spíše příběh dvou zmatených lidí, kteří hledají svoji cestu životem. 

Děj je zpočátku zmatený a připadá mi, že do knihy moc nepatří. Teprve od kapitoly, kdy se Camryn rozhodne nastoupit do autobusu, se všechno rozjede. Příběh se pak úžasně čte. Pořád se něco děje, takže čtenář je ve střehu a nenudí se u zbytečných popisků. Celá kniha je vyprávěná z pohledu Cam a Andrewa, kteří se po kapitolách střídají. Stylově se oba pohledy ani neodlišují, což mi nevadilo. Jako by to vyprávěla jedna osoba, jen s mužskou nebo ženskou perspektivou. Rozhodně mě překvapilo několik zvratů v ději. Nejvíc asi ten na konci. To jsem chytala infarkt a modlila se, ať to není pravda. Sice jsem to nějak v průběhu knihy tušila, ale stejně mě to zaskočilo. 


Hlavní postavy jsou roztomilé. V jednom kuse se pošťuchují a hádají jak pětileté děti. Cam je hodně impulsivní a vrhá se do všeho po hlavě a Andrew je tvrdohlavý jak beran a musí si prosadit svou. Upřímně se divím, že jim to tak klape. No jo, dokonalé romantické páry. Velké plus knihy je, že neotravuje se zbytečným zamilovaným trojúhelníkem. Co mi ale na knize vadilo, byl konec. Celou dobu to plyne ve stejném tempu, ale pak autorka zrychlí nejdřív na sto a pak na dvě stě. Přeskočila tu nejdůležitější srdceryvnou a napínavou část pro čtenáře. Její chyba. 

Na hraně zapomnění mě hodně bavilo. Je to něco mezi romantikami od Colleen Hooverové a Padesáti odstíny šedi. Příjemný oddechový mix. Určitě si přečtu i druhý díl!

Čtecí návyky TAG

Zdraví vás Ella!
Tento TAG jsem našla na blogu Moje dumání.
Každý knihomol se v něm určitě najde a uvědomí si svoje čtecí úchylky ;) Nebojte, taky je mám.  A je jich spousta.
Jdeme na to...

1. Máš doma určité místo na čtení?
Nejradši čtu v posteli v tichu svého pokojíčku. U televize čtu nerada, protože se přistihnu, že vůbec netuším, kde v knize jsem. V autobusu nečtu. Tam bývá narváno a já mám ráda svůj osobní prostor a písničky v mobilu. V autě... Čtu občas na delších trasách. Zatáčky mi nedělají dobře, takže se snažím přečíst co nejvíc, než mi bude zle :D

2. Záložka nebo kousek papírku, který se právě válí poblíž?
Obojí? Přiznávám, že jsem příšerný bordelář, takže najít u mě záložky je zázrak. Někam je "založím" a pak je nenajdu :D Teď mám v pokoji jen jednu a ta se taky ztratila. Kousky papíru používám hodně často. Jednou jsem dokonce použila i vstupenku z kina (Hunger Games).

3. Můžeš prostě jen tak přestat číst, nebo nejprve dočteš kapitolu? 
 Dočítám. Teoreticky přestat číst můžu, ale dělám to nerada :D Nesnáším, když mi zbývají poslední dvě kapitoly knihy. Děj je v plném proudu, já skoro ani nedýchám a pak přijdou rodiče a něco po mě chtějí :P Taky se vám to stává? Oni mě snad naschvál pokaždé vyruší v tom nejlepším... 
Jak to dělají?

4. Jíš nebo piješ během čtení? 
Občas. Když se hodně začtu a mám hlad, tak si něco rychle udělám, vezmu si talíř nahoru a s rohlíkem v puse a očima na písmenkách pokračuji ve čtení. To jinak nejde no... Nemají to psát tak napínavé. Na druhou stranu jsem háklivá, když mi na ni cizí lidi chtějí sahat po jídle. To ne. Hezky je upozorním a pak začnu vyhrožovat, že v případě poškození je čeká trest smrti ;)

5. Posloucháš u čtení hudbu nebo televizi? 
Ne, ani jedno. Nejradši mám klid, protože se mi hezky odehrává děj v hlavě. Asi jako když sledujete film a já dokonale ztratím pojem o realitě. To je na čtení to nejlepší, ne?

6. Čteš vždy pouze jednu knihu, nebo několik naráz?
Jednu. Nikdy nečtu více najednou. Zaprvé mám úchylku, že MUSÍM VĚDĚT jak kniha dopadne. Jinak si s tím lámu hlavu po zbytek svého života (hádám, že to je důvod proč jsem závislá na seriálech...). Zadruhé kdybych je míchala, tak mám v ději úplný guláš.

7. Preferuješ čtení doma nebo čteš kdekoliv? 
Doma. Klid. Ticho. Kniha. Jasné, ne? Ve společnosti to většinou vzdám, protože se nedokážu soustředit. Někdy bych chtěla zkusit číst v kavárně. Zákusek, čokoláda a kniha. To by byl ráj. Akorát bych tam pak byla denně a asi dost přibrala :D

8. Čteš nahlas nebo pouze ve své mysli?
Mysl. Tam mám takový hezky vycvičený hlásek. Dokonce umí měnit tóny a čte mužské postavy s hlubokým hlasem :D (no jo, další úchylka...). Nahlas čtu nerada. Hlavně ve škole. Snažím se text přečíst rychle a v polovině věty mi dojde dech. To mi pak přeskočí hlas a někdy se i hezky zakoktám. Taky u toho nehezky funím jako nějaký astmatik před umřením, takže čtu jenom v hlavě.

9. Čteš si některé pasáže dopředu nebo dokonce přeskakuješ kapitoly? 
Mám ráda momenty překvapení (ty dobré), takže nic nečtu dopředu ani nepřeskakuji. Jsem člověk, který nemá rád spoilery. Pokud mi něco i omylem prozradíte, asi vám knihu omlátím o hlavu :D *vtip*

10. Lámeš hřbet nebo se jej snažíš uchovat jako nový? 
Lámat hřbety? To někdo dělá?! Zní to jak titulek k vraždě. Ne, ani omylem! Čisté, hezké, nové/ v dobrém stavu a hlavně voňavé knížky! Kdo láme hřbety, tak ať si mě nepřeje! Ten zločin bych trestala!

11. Píšeš si do svých knih? 
Jako vážně? To někdo dělá? Neříkám podtrhování vět v odborných knihách z knihovny, to potom děkuji předchozím majitelům za ulehčení práce. Ale psát do nich? Tam ani není kam. Navíc si myslím, že v knihách je písmenek dost :D 


Doufám, že se vám TAG líbil! Pokud chcete, určitě se zapojte!
Ella xo. Používá technologii služby Blogger.